NEOPAKUJTE CHYBY VAŠICH RODIČŮ. RŮŽOVÉ A MODRÉ POKOJÍČKY!

,,V jaké barvě bude mít Nikolka pokojíček? No v růžové přeci, to je jasné.”

Takovou odpověď jsem velmi často slýchala od mých těhotných kamarádek, kterých bylo v poslední době tolik, že jsem byla nucena většinu našich společných dýchánků trávit místo v baru, v nekuřáckých kavárnách. Nedávno mě ale velmi mile překvapila odpověď mé přítelkyně Hanky. ,,Zatím ho nechávám čistě bílý. Myslím, že mi Berenika sama napoví v jaké barvě se bude cítit nejlépe a natu pak pokojíček vymaluji.” Aleluja! Řekla jsem si v duchu – konečně kamarádka, která nepodlehla syndromu dnešní doby – růžovým a modrým pokojíčkům!

Umíte si představit, jak by to dopadlo, kdybyste nechala zařízení vaší ložnice na manželovi, šéfovi nebo tchýni?

Možná máte štěstí, a vaše tchýně je dáma, co má styl. Ve většině případů by se Vám ale asi usínalo, jako princezně na hrášku. Není nadto, když si člověk vybere svou postel, lampičku či tapety sám. Proč to ale nedovolíme i našim dětem? Jsme si jisti, že vždy víme lépe, co potřebují?

,,Pro dětskou psychiku jsou barvy velmi důležité. Rezonují s jejich citlivostí. Dítě si samo umí vybrat, co je pro něj dobré. Rodič ho ale k tomuto rozhodnutí musí dovést. Je tedy důležité, aby se při výběru nábytku a barev sladil intuitivní výběr dítěte se zkušeností a rozumem dospělého,” vysvětluje terapeutka Alena Medynská. ,, Abych uvedla příklad. Pokud si dítě vybere křiklavě zelenou postýlku, rodič by měl mít napaměti, že tato barva vybízí dítě k aktivitě a měl by volit barvu tlumenější. V hrací části pokojíčku by měl ale dát dítěti větší prostor.”

Možná nás pak naše ratolest velmi překvapí.

,, Z mé praxe mám vypozorováno, že malé děti od 3 do 6 let se při výběru barev řídí momentální náladou, která se odlišuje od běžného předpokladu. Rodiče by se neměli bát pokojíček obměňovat a dovolit sobě i svým dětem více fantazie. Více barev. Od doplňků až po samotné kusy nábytku. Vždyť život dítěte není jenom růžová a modrá.”